Problémy spojené s energetickou chudobou a jejich řešení mají v různých evropských zemích podobné rysy. Nárůst cen energie, který pouze postupně a se zpožděním dopadá na koncové zákazníky, způsobuje nárůst počtu domácností ohrožených energetickou chudobou. Již před prvním zdražením plynu v říjnu 2021 šlo v České republice o více než půl milionu domácností a tento počet se do dneška zvýšil podle odhadů až k jednomu milionu, tedy asi pětině českých domácností. Pro srovnání, ve Francii hovoří horní odhady až o více než čtvrtině domácností, ale i v Nizozemsku, jedné z nejbohatších zemí EU, šlo v roce 2019 o 8 % domácností. Energetická chudoba ve všech zemích typicky ohrožuje podobné skupiny obyvatel: jednočlenné domácnosti a domácnosti rodičů samoživitelů.
Opatření proti energetické chudobě jsou dvojí. Nejprve bezprostřední řešení. Ty zajišťuje systém sociálního zabezpečení, v ČR jde o doplatky na bydlení. Dále to byly jednorázové příspěvky „na odběrné místo“ a plošné zastropování cen energie na rok 2023 na úrovni přibližně 2,5 násobku cen z roku 2021.
Následují dlouhodobá opatření spočívající zejména v investicích do zvýšení energetické účinnosti budov. Ta mohou mít významný dopad na snížení míry energetické chudoby, protože energeticky chudé domácnosti bydlí v disproporčně energeticky náročných budovách. Podpora investic pro nízkopříjmové skupiny byla vtělena do existujícího programu Nová zelená úsporám (NZÚ) jako podprogram NZÚ „light“. To je určitě krok správným směrem, do budoucna je nicméně důležité kontrolovat některá s tím spojená rizika, jako jsou: potenciální snížení nároků standardní NZÚ, problematika platby předem spojená s možnou vratkou nevyčerpané části dotace, kvalita „light“ posudků ad.
Dalším aspektem také je, že mnoho energeticky chudých domácností obývá nejen energeticky nevyhovující budovy, ale také zbytečně velké vzhledem k počtu členů domácnosti. Řešením může být navyšování kapacit veřejného nájemního bydlení v dostatečném energetickém standardu.
