Přemíra umělého světla zásadně ovlivňuje biorytmy založené na přirozeném střídaní dne a noci (tzv. cirkadiánní rytmy). Týká se to nejen lidí, ale také všech rostlin a zvířat. Problém je zesílen využíváním světelných diod (LED), které mají světlo velmi podobné dennímu světlu (oproti oranžovým sodíkovým výbojkám). Nová norma o Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení, účinná od 1. března 2023, přináší v této oblasti dlouho očekávanou regulaci.
Světelné znečištění, tzv. přemíra rušivého nočního světla, je již celosvětovým problémem a také v České republice je hojně diskutovaným až často konfliktním tématem. Světlo dlouhodobě zlevňuje, životní úroveň se zvyšuje a člověk postupně stále více urbanizuje životní prostředí kolem sebe. To vede k postupnému růstu využívání umělého osvětlení ve venkovním nočním prostředí. Dostatek světla v noci sice zvyšuje lidem komfort, bezpečnost a také atraktivitu některých míst, čím dál větší dostupnost světla ale vede k přesvětlování.
K řešení problematiky světelného znečištění vypracovala technická normalizační komise pod vedením Petra Žáka novou normu věnující se omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení (ČSN 360459). Premisou normy je fakt, že platnost ostatních norem není nijak dotčena a spíše je doplňuje. Náročná práce vedla ke kompromisu, který vhodně propojuje potřeby moderního člověka a přináší regulaci umělého světla, která v českém prostředí dříve chyběla.
Norma přináší několik způsobů omezení nežádoucích účinků venkovního osvětlení. Jednou z nejdůležitějších regulací je zavedení tolerance povolené míry přesvětlení nejvýše o 30 %. Další klíčové parametry závisí na konkrétním umístění do zóny světelného prostředí. Ta rozděluje krajinu do oblastí od center měst, přes okrajové části měst až po nezastavěná území v chráněných oblastech. Nejpřísnější požadavky norma předepisuje právě pro chráněné oblasti, kde např. není povoleno osvětlení fasád budov, ani osvětlení reklamy, svítidla musí mít maximální míru clonění a nulový podíl vyzařování do horního poloprostoru a barevný tón je povolen maximálně 2 200 K (velmi žlutá až oranžová). I pro významná centra měst norma předepisuje maxima pro jas na fasádě a venkovní reklamu. Je povoleno částečné vyzařování do horního poloprostoru a maximální barevný tón je 3 000 K (teplá bílá). Z normy tedy vyplývá, že nedoporučuje studenější odstíny bílé barvy (nad 3 000 K) v žádných venkovních prostorech.
V neposlední řadě norma zavádí i limity pro maximální oslnění a pro snížení nežádoucích účinků venkovního osvětlení je doporučováno využití různých provozních režimů, tedy rozlišování parametrů dle denní doby. Např. je doporučeno reklamní, architektonické a sportovní osvětlení v noci zcela vypnout. Nová norma svou povahou přináší komplexní soubor opatření doplňující existující světelně technické normy. Při svědomitém dodržování normy přispěje nejen ke snížení světelného znečištění a jeho nežádoucích účinků, ale povede i k úsporám elektrické energie.
